Vzdělání života

Těsně před maturitami mi kluk, do kterého jsem byla zamilovaná řekl, že mám velký zadek. Začala jsem držet diety, hodně cvičit, byla jsem bez života, unavená, nepříjemná. Na vysoké škole se tento stav přehoupl v bulimii. I přesto se mi podařilo nemoc několik let úspěšně skrývat a vystudovala jsem dvě vysoké školy. Učitelství na pedagogické fakultě Univerzity Komenského a Masmediální komunikaci v Trnavě. Během 8 let jsem zažila několik pádů až na samotné dno, ale vždy jsem našla sílu a odhodlání se zvednout a nevzdávat se.
Od doby, kdy se mi podařilo nad bulimií vyhrát, hledám cestu, jak předat své poznatky dále a pomoci tak svému okolí a lidem, kteří jsou v podobné životní situaci, a kteří se třeba trápí podobně, jako tomu bylo u mne. Uvědomila jsem si, že žijeme v neosobní a hektické době, každý ukrytý ve své vlastní anonymní bublině, schovaný za zdí sociálních médií a bez jakéhokoli, tolik potřebného, lidského kontaktu. Děti zapomínají komunikovat, vyměnily verbální komunikaci za komunikaci pomocí SMS zpráv a smajlíků. Pozoruji velký nárůst psychických nemocí od vyhoření, přes ataky, násilí, sociální fobie a v neposlední řadě i poruchy přijmu potravy.
Image
Jednou z hlavních příčin je, že nejsme správně informováni. Současně, pokud se nás to netýká, tak nás to většinou vlastně ani nezajímá. A v neposlední řadě stud. Stydíme se za to, co děláme a kdo jsme. Až v momentě, když padneme na dno, tak se začneme ptát, co se stalo, proč a z jakého důvodu?
Jako rodiče dětí si často říkáme:
„Jak je ochránit před vším tím nebezpečím, co na ně číhá v dnešním světě?“
„Jak je ochránit před strachem ze selhání, před pocitem vlastní nedostatečnosti?“
„Jak je ochránit před vlivem sociálních sítí, tlakem médií na dokonalost a vlivem módních značek a influencerů tak, aby si zachovaly vlastní identitu?“
„Jak je ochránit před sebou samými, aby si jednou neubližovaly za to, kým jsou…“
Podobných otázek máme nepřeberné množství, ale jak si na to všechno správně odpovědět? Za jedny z důležitých odpovědí považuji tyto:
„Pojďme jim ukázat, KDO opravdu jsou…, že je v pořádku být takový, jaký jsem se narodil…, že je v pořádku, přijmout se s tím vším, co mi bylo dáno…, že je v pořádku, pracovat i s těmi špatnými emocemi, které v sobě každý nosíme…, že je v pořádku nebýt dokonalý.“
Kdyby se nám kdysi na základní nebo střední škole či ve výchově dostalo více informací, kde jsou naše hranice, jak si je udržet, jak chránit sami sebe a jak se zbavit tlaku na dokonalost, možná bychom nemuseli projít tak těžkou cestou. Ale to, že jsme si ji projít museli, nám dává možnost, abychom mohli předávat informace dětem, které jsou na začátku své cesty. Naším cílem a přáním je, aby děti nemusely opakovat naše chyby, aby byly dostatečně informované od svých rodičů a pedagogů o všech nástrahách, které na ně v dospělém životě číhají a uměly na těžké situace reagovat s nadhledem a vnitřní sílou.
Maminka tří dětí
Ředitelka Vzdělání života z.ú.
Patronka Centra Anabell, z.ú.
Image